Sledování domácích mazlíčků obvykle používá GPS a satelitní určování polohy BeiDou, doplněné o určování polohy pomocí Wi-Fi, určování polohy základnové stanice LBS a asistované určování polohy-AGPS, aby bylo možné dosáhnout víceúrovňového určování polohy uvnitř a venku. Některé novější sledovače navíc využívají samoorganizující se síťovou technologii, která je nezávislá na veřejných mobilních sítích a souvisejících poplatcích za služby. Jedna malá základnová stanice může pokrýt dosah přibližně 2,5 kilometru a podporovat současné sledování více domácích mazlíčků. Jejich přesnost určování polohy může dosáhnout 2,5 metru nebo v rozsahu 5-10 metrů.
Dřívější přenos dat se spoléhal na sítě 2G, ale nyní se pro přenos dat běžně používají technologie 4G LTE, Cat M1 a NB-nízko{4}}ioT{4}}širokoplošné{5}}síťové sítě, které podporují sledování v-reálném čase. Díky postupnému vyřazování sítí 2G se tato technologie vyvinula směrem k NB-IoT v kombinaci s Wi{10}}Fi a určováním polohy základnové stanice.
Základní hardware, jako jsou některé čipy NB{0}}IoT, se vyznačuje nízkou spotřebou energie (0,9 μA v režimu PSM), malými rozměry (13×14 mm) a vysokou integrací, díky čemuž jsou vhodné pro sledovače. Zařízení dosahují kontroly spotřeby energie pomocí čipů s nízkou spotřebou energie a komunikačních řešení (jako jsou NB-IoT a Cat M1), přičemž některá zařízení dosahují pohotovostní doby několik měsíců nebo dokonce rok. Průmysl zažívá rychlou technologickou iteraci a některé produkty ve vývoji pracují na prodloužení životnosti baterie lokátoru na jeden měsíc.
